Hasiči Uničov - JPO & SDH
Právě je 22.11.2017 08:05
HZS směna: B
Teplota: 4 °C
Rosný bod: 2.3 °C
Vlhkost: 88.6 %
Facebooková stránka jednotky
JPO III/1-H-D - Jednotka SDH města Uničov
a SH ČMS - Sbor dobrovolných hasičů Uničov
Šternberská 492, 783 91 Uničov

588 000 885
602 571 499

Historie sboru

V roce 2008 oslavil Sbor dobrovolných hasičů v Uničově 140 let od svého založení.

Zobrazit Zobrazit Zobrazit Zobrazit


Před 140 lety vznikl v Uničově spolek dobrovolných hasičů

Ačkoliv patřil Uničov od poloviny 19. století k provinčním městečkům, nelze jeho obyvatelům upřít nadšení pro novinky a módní výstřelky. Stejně tak jako ve městě vznikl jeden z prvních hudebních spolků na území monarchie, vznikl velmi brzy i spolek dobrovolných hasičů (freiwilligen Feuerwehr). Stalo se tak přesně před 140 lety – 18. prosince 1868, pouhých 12 let po založení vůbec prvního spolku tohoto druhu v Rakousku a krátce po vydání spolkového zákona.
Na ustavující schůzi byl zvolen přípravný výbor – prvním velitelem se stal stavitel Vinzenz Vodička, otec pozdějšího starosty Zdenka Vodičky. Dalšími členy byli zástupci velitele Eduard Kessler a Albert Siegel, pokladník Ferdinand Heissig a kronikář, kterým nebyl nikdo menší než profesor místního gymnázia a uznávaný regionální historik Karl Klement.
Po ustavení výboru mohla být svolána první valná hromada. Stalo se tak posledního ledna roku 1869 a vážnost celému aktu dodala účast starosty města Ferdinanda Doubravy. Konec konců, byl to on, kdo s myšlenkou na vytvoření hasičského oddílu přišel poté, co v dubnu 1867 padlo za oběť požáru devět domů na předměstí a oheň se kvůli silnému větru rozšířil až na náměstí. V krátkém čase se k jeho výzvě přihlásilo 80 dobrovolníků, takže pro založení spolku zbývalo jen splnit formální požadavky tehdejších úřadů.
Na první schůzi byly předneseny stanovy a dohodnuty termíny i místo společných cvičení. Ta byla kromě tréninku na protipožární zásah zaměřena také kupříkladu na tělovýchovu či zvládnutí odborné terminologie. Jako cvičitel byl zvolen Johann Schwestka, trénovalo se na louce vedle tehdejší jízdárny (o jejím umístění však není přesnější zmínka). Členové byli rozděleni do čtyř čet, v nichž společně pracovali – první četa se stala o obsluhu hasičských žebříků (22 členů), druhá zabezpečovala přepravu stříkačky a následné hašení (30 členů), třetí dodávala vodu (30 členů) a  poslední vyprošťovala (14 členů). Každá z čet měla jednoho velitele a jeho zástupce.
Hasičský oddíl si během krátké doby pořídil uniformy a základní hasičskou výstroj a 26. května 1869 proběhlo první společné cvičení. Výzbroj se pořizovala postupně a výhradně z prostředků spolku. Každý řádný člen zaplatil poplatek 10 krejcarů, další peníze pak hasiči získávali z nejrůznějších příspěvků: například od města, zemských úřadů, společností, podniků, ale i soukromých osob, zejména od těch, jimž hasiči pomohli při zdolávání požáru. Důležité byly i příjmy z vlastní činnosti – charakteristické se stalo pořádání společenských akcí, jako byla kasina či hasičské bály. První z nich se konal v lednu 1871 a vynesl 24 zlatých a 20 krejcarů.
To nebylo málo, když uvážíme, že příspěvek města činil v tom roce 50 zlatých. Na druhé straně taková částka nestačila než na úhradu běžného provozu. Větší investice musely být hrazeny ze subvencí úřadů a mecenášů. Jen na pořízení výzbroje padlo přes 150 zlatých, dalších 120 pak stál nákup vozidla, kterým se výzbroj přepravovala k požáru.
V prvních letech měli hasiči k dispozici jednu ruční stříkačku bez cisterny a několik žebříků. Postupně doplňovali výbavu, která v roce 1877 sestávala z 85 přileb, 79 opasků, 48 háků, 26 provazů, 15 signálních pistolí, 3 luceren, 75 metrů hadic a několika klaksonů. K tomu měli od roku 1873 celkem tři stříkačky (z toho jednu velmi moderní ruční) a dvě nádrže na vodu, k nimž o dva roky později pořídili ještě navíjecí vozík na hadice a sudy na vodu.
Doplňovali samozřejmě i uniformy, neboť vedle základní funkce – tedy zasahovat u požárů – bylo členství spojené také s funkcí reprezentativní. K hasičské činnosti patřila běžně péče o kulturní život města – spolek měl vlastní knihovnu, připravoval společenské akce a měl dokonce šestičlenné hudební těleso.
Vedle pořádání vlastních podniků se členové také účastnili akcí organizovaných jinými spolky v okolních městech. Zástupci uničovských hasičů se tak už během prvních let podívali nejen do okolí, ale také daleko za hranice regionu: do Olomouce, Brna či Klagenfurtu. V pozdějších letech měly tyto cesty spíše reprezentativní charakter, v počátcích však sloužily především k načerpání zkušeností, neboť hasičské spolky byly teprve v počátcích svého vývoje. Uničovský spolek byl také nadlouho jediným na Uničovsku, takže zasahoval nejen při požárech ve městě, ale i v řadě okolních obcí.
Frekvence, s níž uničovští dobrovolní hasiči při požárech zasahovali, byla velmi rozdílná. V některých letech nezaznamenali žádný zákrok, jindy jich během roku proběhlo několik. Je třeba si uvědomit, že majitelé nemovitostí byli zvyklí řešit krizové situace svépomocí nebo za asistence sousedů. Zapojení hasičského oddílu byl složitý proces, na nějž se lidé nemohli spolehnout – svolání probíhalo prostřednictvím signálních trubek a píšťalek, ovšem pouze ve dne, poněvadž v noci se nesměl rušit noční klid. Navíc členové oddílu měli svou práci, kterou nemohli na zavolání jednoduše opustit. Obyvatelé tak i nadále zasahovali sami a hasiči byli svoláváni jen v případě, že to umožnila situace a rozsah požáru byl značný.
Vůbec první společnou akcí uničovských dobrovolníků bylo hašení požáru stodoly v Brníčku, k němuž došlo 4. května 1869 půl hodiny po poledni na Vogtově gruntě. Dalším zákrokem – o poznání větším – pak byla 19. listopadu 1870 likvidace ohně ve sladovně uničovského pivovaru. Jeho majitel Jakob Katscher věnoval sboru za obětavost, s níž se pustil do zdolávání plamenů, 30 zlatých na nákup požárnického vybavení. Dalších 40 zlatých hasiči dostali za tento zásah od vídeňské pojišťovny Phoenix a 20 zlatých přímo od pojišťovacího agenta. O tom, že šlo o mimořádnou událost, svědčí vyznamenání dobrovolného hasiče Ferdinanda Wenzela staršího městskou radou za záchranu lidského života a rovněž spolku adresovaný osobní děkovný list litovelského okresního hejtmana Brože.
K dalšímu výjezdu – už je o něm možno hovořit, neboť roku 1871 byl vytvořen výjezdový oddíl – došlo 18. ledna 1872, kdy chytila přístavba v cihelném mlýně. Na témže místě hořelo ještě v říjnu – tentokrát vzplála pazderna, v níž se zpracovával len. Největší požáry však vznikly přímo ve městě; 3. října odpoledne hořela stáj v domě č. p. 75 v Panské ulici a střecha v domě č. p. 72 v Pivovarské. Před Vánoci – 21. prosince – vzplál dům č. p. 43 v Mohelnické ulici a stáj patřící k domu č. p. 28 na náměstí.
V následujícím roce oddíl hasil oheň, který vypuknul 18. května odpoledne po zásahu bleskem v domě č. p. 43 v ulici Na Valech (dnešní Hrdinů), a dále listopadový požár v Olomoucké ulici – na takzvaném Zeleném rynku. Tento zásah, kdy bylo třeba hasit na otevřené ploše, vyvolal poptávku po nákupu většího množství techniky. Tu využili v Uničově až v červenci 1878, když hořelo v domě č. p. 18 v Polní ulici (přibližně na místě dnešní Plzeňské ulice). V té době už uničovští hasiči vyjížděli i do okolních vesnic – v letech 1877 a 1880 pomáhali zdolat požár v Dlouhé Loučce, v témže roce také v Horní i Dolní Sukolomi, v roce 1885 v Nové Dědině a ve Střelicích, roku 1887 v Újezdě, v následujícím roce v Medlově a o dva roky později v Brníčku, Hlivicích, Renotech, Střelicích a Želechovicích.
V Uničově zasahovali při požárech soukromých domů, ale také veřejných budov a podniků. Předposlední listopadový den roku 1885 hořela sakristie ve farním kostele, v červnu 1887 vlnařský sklad v ulici Na Valech, v září 1889 Feiferův papírenský obchod na náměstí, mezi tím několik stodol, stájí a kůlen.
Hasiči však nežili jen záchrannými pracemi. V souladu s tehdejšími zvyky byli členové veřejně činní a naopak – představitelé města se angažovali v nejrůznějších spolcích, a tedy i v hasičském sboru. Roku 1879 již nebyla obsazována funkce předsedy (po Vincenci Vodičkovi byl roku 1871 předsedou Josef Jielg a v letech 1872 až 1879 Johann Hauke); nadále už byl volen jen velitel, jeho zástupce, zapisovatel, pokladník, zbrojíř a velitelé jednotlivých čet. Mezi veliteli najdeme nejen jméno uničovského starosty Eduarda Kesslera, ale také radních Johanna Portelleho a Karla Linharta, dále například známé živnostníky Julia Bradatschka, Raimunda Gabriela, Johanna Prochasku, v mužstvu pak třeba Johanna Jakschu či Franze Hoditschkeho. Členové se pravidelně scházeli v některém z uničovských lokálů – zpočátku to bylo U Rakušáka, od roku 1881 v hostinci Josefa Dokoupila a od roku 1883 v hotelu Koberstein. Zde se konaly každoroční valné hromady a pravidelné schůze výboru, ale probíhala tu i přátelská posezení u piva.
Roku 1881 byla na radniční věži zřízena požární hlídka a spolek se také rozhodl vystavět hasičskou zbrojnici. Jako nejvhodnější byl vybrán prostor za budovou střelnice v městském parku. Roku 1891 byla zbrojnice telefonicky propojena s radniční věží. Nakupovalo se další vybavení – ruční i kbelíková stříkačka, opasky, provazy, háky, sudy na vodu, petrolejky, výsuvné žebříky a hadice. Roku 1887 schválila městská rada příspěvek 1 000 zlatých na nákup pojízdné stříkačky, později hasiči pořídili také nosítka pro přenos raněných.
Po čtvrtstoletí činnosti měli uničovští hasiči velmi slušnou úroveň organizace i dostatek dobrého vybavení. Aktivní byla stovka členů, z nichž vždy čtyřicet drželo pohotovost. Dalších devadesát členů pak spolek podporovalo, především finančně. K 25. výročí založení spolku uspořádali slavnost, která proběhla 10. a 11. července 1893 za účasti delegací ze všech sborů nově utvořeného okresu. Ten vznikl roku 1889 a byl evidován jako 10. okresní hasičský spolek. Při této příležitosti bylo vyznamenáno dvanáct zasloužilých členů, kteří ve sdružení po celou dobu usilovně pracovali. Konal se také lampiónový průvod a proběhla ukázka hasičského výcviku. Na koncertech už ovšem vystupovala městská hudba, neboť sextet hasičů se rozpadl roku 1888.
Končící století se neslo v duchu rychlého pokroku, jenž se nevyhnul ani Uničovu a jeho požárnímu sboru. V roce 1900 koupila radnice novou, sací stříkačku zvanou Hydrophor, o tři roky později vozidlo pro mužstvo. Hasiči si také pořídili masky proti kouři, dalekohled pro noční vidění, namísto signálních rohů začali pro svolávání k zásahu využívat sirénu umístěnou v cukrovaru.
Roku 1895 zemřelo při požáru v domě Andrease Salomona v Mohelnické ulici dítě, proto se hasiči rozhodli vylepšit organizaci při zásahu – lidé byli vyzváni, aby si v případě požáru nechali bezúplatně přistavit sudy s vodou a dbali pokynů hasičské stráže. Sbor zároveň vytvořil dvanáctičlennou četu, která se starala o raněné a jejich transport do nemocnice. O rok později prošla tato sanitní četa odborným zdravotnickým školením u místního primáře Emila Millera a roku 1898 pořídil sbor šest příručních lékárniček.
Využívány začaly být také bicykly – členové spolku, kteří vlastnili kolo, sloužili v případě nutnosti jako rychlá spojka. Jako důležitou součást své práce vnímali i preventivní činnost – například roku 1902 provedli kontrolu skladů petroleje u všech místních obchodníků, o rok později vytvořili tříčlennou stráž hlídkující při divadelních představeních.
Spolek zasahoval u požárů nejen ve městě, ale i v okolí, a to i přes skutečnost, že většina obcí už měla své hasiče. Sbory vznikly v Medlově (1876), Dolní i Horní Sukolomi (1882), v Pasece (1883), v Renotech, Střelicích a Újezdě (1886), Dětřichově (1888), Horní Dlouhé Loučce (1895) a Brníčku (1900). Výpomoc však byla běžná a stejně jako Uničovští zasahovali v okolí, jezdili hasiči ze sousedních vesnic do města.
Styky mezi spolky se neomezily jen na asistenci u požárů; tradiční byla účast na hasičských slavnostech pořádaných u příležitosti výročí sborů či jiných velkých akcích. Každým rokem také uničovský sbor posílal své zástupce na zemské hasičské sjezdy, které se konaly například v Mohelnici, Šumperku, Fulneku, Mikulově, Znojmě či Moravské Ostravě. Sbor se také pravidelně účastnil okresních hasičských dnů – 10. září 1899 proběhly v Uničově, v následujících letech kupříkladu v Břevenci (1902), Plinkoutě (1904), České Libině (1905), Medlově (1906) či Benkově (1907).
Jako důležitou pociťovali členové spolku také sounáležitost – jejich heslem bylo: „Bohu ke cti a bližnímu k pomoci – jeden za všechny, všichni za jednoho“. Nadále se scházeli při společných posezeních (od roku 1892 v hostinci Ferdinanda Theindla), skládali příspěvky na nákup techniky, podíleli se na budování zázemí pro výzbroj a výstroj. Od roku 1898 platili příspěvky do společné zemské pokladny, z níž se podporovaly rodiny hasičů, kteří měli trvalé následky nebo zahynuli při požárech – v roce 1908 bylo přihlášeno 11 050 hasičů a fond disponoval částkou 160 369 korun; pomoc využilo 983 rodin. Uničovský spolek platil za 75 členů, dlužno ovšem dodat, že poplatek hradila cele nebo zčásti radnice.
Hasiči ovšem nezapomínali ani na vnější atributy své příslušnosti ke spolku – pořídili jednotné uniformy a jejich doplňky (například v roce 1898 nové výložky), zasloužilým členům předávali spolkové medaile a od roku 1906 také medaile císařské. O rok později jmenovali první tři čestné členy spolku; stali se jimi poslanec zemského sněmu a uničovský starosta Josef Goebel, městský radní a tehdejší velitel uničovských hasičů Karl Linhart a primář veřejné nemocnice MUDr. Emil Miller.
Počet aktivních členů se na počátku nového století stále pohyboval těsně pod hranicí stovky; k nim spolek počítal ještě dalších sto až sto padesát členů, kteří finančně přispívali a nezdráhali se v  případě nutnosti také pomoci. V letech 1894 až 1908 zasahovali hasiči u třiceti velkých požárů (pro srovnání – během prvních pětadvaceti let, tedy do roku 1893, to bylo 26 požárů). Mimo město zdolávali oheň v Nové Dědině, Želechovicích, Dolní Sukolomi, Benkově, Haukovicích a Renotech. Ve městě pak hasili celou řadu domů, stájí, kůlen, ale také například sušírnu cihel ve Vodičkově cihelně (1902) či městský chudobinec (1904).
Spolkovou událostí se stala oslava 40. výročí založení sboru. Probíhala 18. a 19. července 1908 jako celoměstská slavnost. V sobotu v půl deváté večer proběhlo slavnostní čepobití (ohlášení večerky) a lampiónový průvod (přesněji průvod s pochodněmi). V neděli ráno se členové sešli před radnicí, kde byla zbrojnice, a přivítali čestné hosty. Mezi 10. a 12. hodinou proběhla v sále hotelu na náměstí schůze a byly zahájeny okresní hasičské dny. Současně se na náměstí konal koncert městské hudby pod vedením kapelníka Josefa Eduarda Schulze, na němž zaznělo pět promenádních skladeb. Na poledne byl pro hosty plánován společný oběd v hotelu a pro ostatní obědy v místních hostincích. Ve dvě hodiny začala ukázka hasičského cvičení, na níž o půl hodiny později navázala přehlídka všech zúčastněných sborů doplněná slavnostním projevem starosty Goebla. Po něm dekoroval okresní náčelník Rudolf Kuntschner zasloužilé členy a následoval přesun na Střelnici, kde se konala lidová zábava. Její součástí byl společný koncert městské hudby a Musikvereinu a řada ukázek tělovýchovných vystoupení Turnvereinu. Vstupné činilo pro uniformované členy 20 haléřů, pro ostatní jednou tolik.
Do dalších let vstupovali hasiči s uspokojením i hrdostí z dobře vykonané práce. Pokojný začátek nového století byl drasticky vystřídán čtyřletým válečným konfliktem. Zatímco ještě v lednu 1914 uničovští hasiči pořádali v hotelu ples, koncem roku už někteří z nich odjížděli na frontu. Pravidelné odvody měly za následek značné prořídnutí v řadách sboru, který pak nebyl schopen účinně zasahovat proti požárům. Iniciativy se proto roku 1916 chopil místní policejní sbor, jehož členové drželi pravidelnou hlídku, vyvolávali hasiče k výjezdům a sami svědomitě při práci pomáhali.
Velitelem uničovského spolku byl od roku 1914 Joseph Mairinger, který jím zůstal až do roku 1925. Stal se tak v pořadí sedmým komandantem; po něm tuto úlohu přebrali ještě tři: Karl Schmachtl v letech 1926 a 1927, Arsenius Maneth v letech 1928 až 1936 a Josef Wenzlitschke od roku 1937.
Poválečná bilance ukázala, že z 1200 uničovských rezervistů se z fronty nevrátilo 85; mezi padlými přitom bylo šest členů hasičského spolku. Postupně se však podařilo vše navrátit do starých kolejí a situaci ve sboru konsolidovat. V roce 1921 hasiči pořídili pomocí finanční sbírky motorovou stříkačku, o jejíž nákup usilovali už před válkou. Doplňovali rovněž výzbroj a zdokonalovali techniku při zásahu. Své schopnosti pravidelně prezentovali během hasičských slavností. Kupříkladu v roce 1928 při oslavách šedesátého výročí založení. Na celodenní akci nechyběly fanfáry, slavnostní defilé, předávání vyznamenání, jmenování čestných členů, hasičské cvičení i lidová zábava, která spolku vynesla 10 485 korun.
Sbor se také účastnil každoročních společných cvičení 10. okresního hasičského spolku – například roku 1928 proběhlo v Rybníčku, o rok později v Karlově.
Počet hasičských jednotek v okolí se značně rozrostl. Zatímco v roce 1887, kdy byl okresní spolek založen, sdružoval 14 sborů o celkovém počtu 867 aktivních členů, roku 1928 sdružoval již 30 sborů s  1 343 aktivními členy. Toto množství se udrželo prakticky konstantní i v dalších letech – roku 1938 bylo v 10. okrese 30 jednotek a v nich 1 300 aktivních členů, dalších 1 111 členů pak bylo hasičům nápomocno.
Společné jmění okresního spolku činilo 141 545 korun v nemovitém a 723 417 korun v movitém majetku. K dispozici měli 2 hasičské vozy, sanitku, 17 motorových stříkaček, 25 pojízdných stříkaček, 10 sacích stříkaček, více než 10 tisíc metrů hadic, 22 zbrojnic, 5 věží, 14 komor pro nářadí a 8 lezeckých stěn. Sbory fungovaly v Horní i Dolní Dlouhé Loučce, Křivé, Karlově, Medlově, Hlivicích, Úsově, Králové, Nové Hradečné, Hradci, Dědince, České (Dolní) Libině, Břevenci, Plinkoutě, Oskavě, Nemrlově, Mostkově, Pasece, Újezdě, Haukovicích, Rybníčku, Horní i Dolní Sukolomi, Nové Dědině (na snímku vlevo dole), Benkově, Dětřichově, Renotech, Brníčku a dva v Uničově – jeden ve městě a jeden v cukrovaru (v ostatních obcích – Lazcích, Troubelicích, Šumvaldě, Pňovicích, Střelicích, Pískově, Želechovicích a Lipince – byly vzhledem k převaze českého obyvatelstva spolky české, které vznikaly postupně od roku 1881 a sdružovaly se pod českou župou).
Jednotky pracovaly samostatně, ale vypomáhaly si a scházely se jedenkrát ročně při společném cvičení, do nějž se zapojily vždy jen čtyři nebo pět družstev. Ostatní spolky poslali své zástupce, kteří se účastnili oficiálních částí, slavnostních průvodů a zábav. Sídlem okresního spolku byl Uničov, v čele stál sedmičlenný výbor sestavený ze zástupců obcí (každý z členů zastupoval vždy svoji a tři spádové obce a po roce se střídali). Výbor prováděl každoročně v polovině jednotek inspekce zaměřené na hospodaření a stav jednotlivých sborů. Sdružení mělo také společnou pokladnu, která byla tvořena z poplatku ve výši jedné koruny za každého člena. Polovina spolků pak přispívala na pojištění v případě úmrtí.
Hasičské spolky rovněž využívaly společný zdravotní záchranný systém. Velkou událostí bylo pořízení sanitky a zavedení pravidelné záchranné služby. Vůz byl uveden do provozu starostou Adolfem Petschem 8. srpna 1937; od 8. hodiny ranní se scházeli členové sboru na Kudlichově náměstí (dnes Osvobození), od 9.15 hodin se ve farním kostele konala bohoslužba, po níž byl vůz slavnostně vysvěcen. Na náměstí proběhl koncert a po obědě se konalo hasičské cvičení. Ve 14.00 hodin se vydal slavnostní průvod na zahradu německého Národního domu (dnes G-Club), kde byly připraveny lahůdky, víno a lidová zábava.
Posádku vozu tvořili vždy čtyři lidé – dva sanitáři, sestra a řidič; měli nepřetržitou službu a zavolat je bylo možné buď na telefonních číslech 5 (policie) nebo 13 (hotel), případně osobně na viditelně označeném místě (šlo o holičství Rudolfa Dittricha, obchod firmy Domluvil a u Franze Hankera v Olomoucké ulici). Posádky se střídaly každý týden a jména jejich členů byla zveřejňována v místním tisku. Už za první měsíc činnosti vykázal vůz 16 výjezdů, z toho patnáct ve dne a jeden v noci, šest z nich pak bylo mimo Uničov. Počet výjezdů se pravidelně pohyboval kolem pětadvaceti a sanitka zajížděla do značně širokého okolí (například i do Libiny, Šternberka či Olomouce). Posádka poskytovala především rychlou první pomoc a převozy zraněných. Členové také drželi služby při velkých slavnostech a shromážděních lidu.
Hasiči však nezapomínali ani na preventivní a osvětovou činnost – upozorňovali na zákaz používání hořlavých materiálů při stavbách domů, na povinnost nechat čistit komíny či vlastnit hasicí přístroje.
Sedmdesáté výročí založení si uničovský spolek opět připomněl velkou oslavou. Zahájena byla v neděli 27. srpna 1938 v 7.45 hodin, kdy se z radniční věže ozvaly fanfáry. V 9.00 hodin pokračovala slavnostním nástupem zemských, krajských, okresních a místních velitelů, při němž byla předána vyznamenání za 50, 40 a 25 let služby. Po slavnostních projevech a schůzi byl připraven promenádní koncert a od 13.00 hodin předvedlo čtrnáct sborů zásah, při němž byl simulován požár hotelu. Ve 14.00 hodin se účastníci vydali slavnostním pochodem přes Stromořadí a Kudlichovo náměstí na Střelnici, kde se konala lidová zábava. Jak napsal dobový tisk: „Náš hasičský sbor se může za touto slavností s hrdostí ohlédnout; zůstane to památným dnem v historii našeho spolku.“ Dva měsíce po oslavě byl Uničov obsazen německou armádou a činnost hasičů se už odvíjela zcela jinak. V září 1945 byl založen český hasičský sbor, který mohl dlouhotrvající tradice svého německého předchůdce využít a navázat na vše dobré, co členové spolku od roku 1868 vykonali.



Mgr. Nikola Hirnerová, Ph.D.

Vydáno v Uničovském zpravodaji číslo 20/2008 až 3/2009 
©2007- 2017 JSDH města Uničov | webdesign & provedení: Marek Dostál, aktualizace: Tomáš Trnka
Stránka má od 22.10.2007 návštěv: